PORADNA

zpět na hlavní stránku

Seznamování, nevěra

Diskuze, názory čtenářů

Láska,milostný život

Manželství, vztahy

Děti, těhotenství, plodnost

Zaměstnání, finance

Zdraví

Krizové situace

Duchovní život

 

 

Autorem fotografií na této straně  je Enigma 

A S T R A C O E L I

poslední aktualizace na této straně  28.2.2008

AKTUÁLNĚ

POČASÍ

PRO ŽENY

HOROSKOPY

28.2.2008 - paní Lenka: obracím se na vás s prosbou o pomoc.Jsme s manželem spolu 12 let, máme 20 měsíční dceru a jsem v 9 týdnu těhotenství. Naše manželství bylo někdy bouřlivější, jindy klidné, řekla bych, že s běžnými problémy. Před půl rokem jsme se dohodli, že bychom rádi dalšího potomka, do toho jsem vážně onemocněla (klíšťová encefalitida) a má rekonvalescence trvala přes dva měsíce.Po návratu z nemocnice jsem strávila měsíc u rodičů, kteří mi pomáhali s péčí o dceru. Manžel za námi dojížděl o víkendech. Po návratu domů (před vánočními svátky) jsem v jeho chování zaznamenala změny. Manžel je introvertní, relativně klidný člověk, který nevyhledává konflikty, které se najednou dostaly na denní pořádek. Trávil poměrně hodně času mimo domov a já začala nabývat podezření, že má jiný vztah. Několik týdnů to popíral a tvrdil, že problém je pouze mezi námi a že zvažuje od nás odejít.
   Chtěla jsem to řešit a pokusit se na svých nedostatcích zapracovat, stála jsem o něj, pořád stojím a miluju ho. Myslela jsem si, že je to krize, kterou zvládneme, on užbyl ale rozhodnutý odejít. Přiznal, že má známost a že se k ní stěhuje. Krátce poté jsem zjistila, že jsem těhotná, což jeho rozhodnutí nezměnilo a začal na mě vyvíjet tlak, abych si dítě nenechávala. O miminko stojím a nechám si ho. Zpočátku jsem si myslela, že až manžela opustí "prvotní zamilovanost", procitne, ale už tomu nevěřím. Nevím, jak to vše sama zvládnu, vyhledala jsem pomoc v manželské poradně, čekám teď na termín. Situace je ještě složitější tím, že máme rodinný dům, který splácíme (teď hlavně manžel, já jsem a budu na MD), manžel se zatím nechce rozvádět, slibuje, že splátky bude posílat a hradit režii baráku. Ráda bych tomu věřila, ale mám pochybnosti. Bojím se existenčních problémů. Nevím teď kudy kam, vše, v co jsem věřila se rozpadlo..jsem smutná, nešťastná, ubrečená…

   Paní Lenko, pro druhé dítě jste se rozhodli s manželem jistě společně, po zralé úvaze, navíc není Vám už 20 a tak máte oba jisté životní zkušenosti. Manželství je právní forma svazku, která zaručuje dětem v ideálním případě ty nejlepší podmínky pro zdravý fyzický a psychický rozvoj, výchovu, vzdělání a osobní štěstí. Není to tedy zájmový kroužek, z kterého se odhlásíme, jakmile nás omrzí nebo když uvidíme nějaký lákavější.
   Vy ve své situaci - zejména pokud si chcete dítě ponechat, potřebujete zejména klid a psychickou pohodu. Jediná rada, kterou Vám za dané situace mohu dát, je, aby jste problém s manželem v současnosti neřešila, ale soustředila se na těhotenství a své druhé dítě. Zkuste tento problém odložit s tím, že ještě není nic dáno a že se situace může vyvinout oběma směry. Je tedy zbytečné a předčasné, aby jste se již nyní traumatizovala a Vaše nenarozené dítě tak tento stress zažívalo spolu s Vámi.
   Váš manžel není ideální vysněný hrdina, je to jen reálný člověk, který využil situace a zachoval se nezodpovědně. Máte ho stále ráda, navíc budete mít společně dvě děti, takže možná stojí za to, mu odpustit. Dejte mu čas jako dítěti, které se rozběhlo za novou hračkou, ale možná se ještě vrátí ke své oblíbené.
   Máte pravdu, že existenční vyhlídky osamělé matky s dvěma dětmi nejsou lákavé. Manželovi sliby mohou být v této chvíli upřímné, ale po čase by patrně vzaly v novém soužití za své. Na ně se opravdu spolehnout nemůžete. Neměla by jste mu však situaci ani ulehčovat.

   Pokud jste byla dosti nemocná, potřebujete i nyní větší péči, klid a pohodlí. Odpovědnost za Vás a Vaši rodinu by však neměli již přebírat Vaši rodiče, třebaže Vás mají rádi. Možná je pro Vás i těžké postarat se o dceru, tak proč by se o ni po dobu těhotenství a šestinedělí nestaral Váš manžel? Oba jste přece rodiče se stejnými právy a povinnostmi. Neříkejte dopředu, že je to vyloučené. Když se to pokusíte dceři vysvětlit, možná nebude proti. Patrně by Vám něco podobného doporučil i lékař. Je to jen jedno z možných řešení, třeba přijdete na jiné.
   Podle horoskopu není Vaše situace tak špatná. Již nyní, koncem února Vám jde krásný aspekt, podporující smírné řešení, štěstí a optimismus. A také v letních měsících. Nové dítě bude Vašim štěstím. Pro Vašeho manžela je naopak přelom února a března dosti nepříjemným. Ani následující měsíce nebudou lepší. Možná jeho nová milenka nebude nadšena, že by se měla starat o cizí dítě? Možná si chtěla pořídit časem vlastní? Obávám se, že si Váš manžel v nejbližší době moc radostí neužije! Ale proč ho litovat, jestliže se někdo chová nezodpovědně, zaslouží od osudu pokárání...
   Paní Lenko, věřte, že ještě nic není ztraceno a že Vás čeká dobrý rok. Dobrý minimálně na to, aby jste ve zdraví donosila a porodila další dítě. A už to je velké štěstí... Věřte tedy sama sobě i svému osudu, nesnažte se problém za každou cenu vyřešit hned, ono to už nějak dopadne..
    Aby jste se co nejdříve psychicky zklidnila a stres se zbytečně nepřenášel na dítě, doporučuji podstoupit homeopatickou léčbu.

 1.2. 2007 S paní E. jsme řešili její nelehkou situaci. Žije s dětmi již léta v cizině, kde se i rozvedla. Měla přítele, ale v posledním roce se rozešli, přišla o práci i o ubytování. Nyní je opět závislá na bývalém manželovi, který jí poskytl útočiště. Ten už však má novou přátelkyni. Ani její horoskop v nejbližších létech neukazuje na velké zlepšení. Co dělat, jestliže se někdo na delší dobu ocitne v patové situaici?
   
Zkuste zaujmout k životu jiný přístup. V životě je to tak, že čas bere i dává. Každému jinak, ale věřím že spravedlivě. Co v jenom životě zasázíme, často sklízíme až v životech dalších. Čas, který ještě v Americe strávíte, můžete prožít v lítosti a pocitu bezvýchodnosti. Ale budoucnost si tvoříme přítomností. Každý současný krok je odrazovým můstem pro krok další.
  Před 100 lety bylo ještě běžné, že ženy poslouchaly své muže, kterým vděčily za zabezpečení a podřizovaly se jim bez reptání. I to může být dobrá zkušenosti (třebaže jistě ne příjemná) a vklad do nějakého budoucího partnerství.
   Také můžete v Americe pochytit nějaké zkušenosti prospěšné pro Vaši budoucí práci u nás. Místo seženete, i když to nebude tak svělé, jako Vaše představy. Naše představy jsou většinou o mnoho smělejší než reálné šance.
   Nesoustřeďte se na to, co by jste VY sama chtěla či potřebovala, ale co můžete v dané chvíli nabídnout ostatním. Protože největší štěstí, je štěstí, které můžeme dát druhým lidem.
   Rozdíl mezi pesimistou a optimistou nebo mezi šťastným a nešťastným člověkem není ve vnějších podmínkách, ale jedině v jejich vnitřním nastavení. Berte svou současnou situaci jen jako nezbytnou příptavu na lepší budoucnost, jako školu života. Když ji řádně neukončíte a nesložíte zkoušky, nemůžete se v budoucnu ucházet ve svém životě ani o místo, o které máte zájem. Člověk si to nevyřešné nese v sobě dál a brzdí ho to v dalším rozvoji, protože každý úkol má svůj čas. Když zasázíte obilí až v léte, místo na jaře, nedočkáte se v létě zralých klasů, možná ani na podzim. Pak Vám schází zralé i zrno pro další setbu.
   Zkuste svou situaci brát jako hru, jako divadlo, ve kterém hrají také Vaši nejbližší. Divadlo jednou skončí a Vy půjdete domů. Ale obecenstvo bude spokojené jedině tehdy, pokud podáte plný výkon. I Vy budete spokojená, pokud vám zatleskají. Když budete sedět v koustu a nešťastná, vypískají Vás nebo půjdou jinam.

Slečna Kateřina: Dobrý den, ve svém životě jsem nyní nešťastná a proto bych Vás chtěla požádat o radu. Jsem menší, štíhlé postavy, hnědé delší vlasy, hnědé oči. Můj problém je takový. Od května 2001 jsem chodila s chlapcem. Měli jsme později partnerské problémy, on však měl problémy i doma a ve škole, což vedlo zřejmě k tomu, že spáchal sebevraždu skokem z mostu. Byla jsem v šoku, nevěřila jsem, že je něčeho takového schopen, navíc bylo v našem vztahu tolik nedořešeného a nevyjasněného. Stále ho miluji, zdávají se mi o něm sny, mám strach, že snad ani nevěděl, jak je pro mě v mém životě důležitý, zřejmě jsem to sama nevěděla. Mám výčitky, protože myslím, že bych bývala schopná tomu zabránit, ale netušila jsem co se mu honí hlavou. Bojím se, že nebudu schopná začít někdy nový vztah, aniž bych na něj stále nemyslela, přitom vím, jak by mi pomohlo znovu se zamilovat. Bojím se, že on měl být tím, s kým strávím svůj život a tím, že to skončil je něco špatně. Ptám se sebe sama, měl-li to být osud, ale nevím, jestli lze považovat sebevraždu za něco, co se mělo stát. Jestli že je sebevražda to, co se prostě nemá stát, protože ten člověk tu měl ještě být a vykonat nějaké věci, je tu pro mě ještě šance na jinou lásku?Nevím, zda jsou mé otázky dost srozumitelné, byla bych Vám však nesmírně vděčná za jakoukoli malou radu nebo odpověď..
Slečno Kateřino!
V životě je každý odpovědný především za sebe a za své vlastní činy. Můžeme druhé do jisté míry ovlivnit, ale nemůžeme ani nesmíme je zcela měnit, k tomu nemáme žádné právo. To, co jste zažila, mělo pro Vás jistě osudový význam, mělo Vás to něčemu přiučit. I ve Vás je dost prudkosti a někdy i sklon k neuváženým činům, je to pro Vás poučení, jak snadno a rychle lze zbytečně zmařit život.
Váš přítel byl hodně citový člověk. Měl velké sklony k sebelítosti a ukřivděnosti, nedovedl odpouštět ani zapomínat. Ale v životě si nesmíme brát vše jen osobně, i naše skutky se dotýkají duší druhých lidí a snadno jim můžeme ublížit. A on svým jednáním jistě ranil ty, které miloval. I když jeho tehdejší situace byla nelehká, mohl volit i jinak. Měl však snížené sebevědomí a viděl vše jen z té horší stránky. Byla to jeho volba a následky za ni ponese i v dalším životě.
Váš srovnávací horoskop mi ukazuje, že tento vztah byl lepší jako přátelství než partnerství. Kdyby jste zůstali spolu, bylo by to pro oba velmi náročné, Váš přítel by citově trpěl a ani Vy by jste s ním nedošla naplnění jako žena a matka.
Vy jste si měla v té době prožít svobodu i ztrátu partnera. Málokdo v životě má jen jednu příležitost, jednoho osudového člověka. I krátké setkání nám může něco dát, je třeba to přijmout a nelitovat toho, co nebylo. Váš čas teprve přijde. Teprve přibližně za 3 roky Vás čeká ten pravý partner a s ním i založení rodiny a dítě. Zavřete za sebou dveře do minulosti a těšte se na svou budoucnost. Aby se Vám lépe podařilo vyrovnat se s minulostí, můžete vyhledat radu dobrého psychologa nebo pomoc konstitučního homeopata ve Vašem okolí.

 30-letá žena zoufale o radu. Žije 7 let s manželem, se kterým se zná jíž 14 let a to v domě jejích rodičů. Otec však při podnikání neuspěl, nyní je ve vazbě, matka se léčí na deprese. Dům půjde do dražby, nemají kde bydlet. Manžel má milenku, vyčítá ženě, že je vším vinna a že mu její otec zkazil život svým podnikáním. Mají dvě malé děti, mladší je něco přes rok: Píše: “Opravdu se na mě můj muž vykašle a zůstanu sama s dětmi? Co bude dál, neskončím sama? Má smysl věřit, že se muž o nás postará nebo ho mám nechat jít? Mám velký pocit viny a nemám se kam obrátit. Děkuji mnohokrát a zoufale prosím o radu.”
Člověk se oddělil od zvířat a stal se tvorem “rozumným”. Tvrdí, že zabíjet je špatné, že musíme být asertivní a i s násilníky že musíme vyjednávat. Podívejte se však kolem sebe! Kolik je ve společnosti násilí! Lidé stále podléhají zvířecím pudům, jen si to někteří neodváží přiznat! Pravda je, že v přírodě vždy vítězí ten silnější, ten si vždy uloví více a vyžene soupeře ze svého teritoria. Když tedy na nás někdo vytáhne zbraň, musíme se umět bránit. Musíme být stejně silní, jako náš soupeř, jinak nás čeká jen zkáza. Bohužel, i v soužití dvou lidí je to podobné. Je třeba partnerovi vymezit hranice, umět zavrčet a vycenit zuby. Jen tak nás bude respektovat a neposloužíme mu jako další chod oběda.
Možná Vám to zní příliš naturalisticky, ale moudrých lidí, se kterými se lze opravdu domluvit, u kterých můžeme spoléhat na jejich čest a charakter je málo. A někdy i ti podlehnou pokušení využít naší slabosti či dobrotě. Proto moje rada zní: Vy sama si musíte obhájit vlastní budoucnost. Je pouze na Vás a Vaší vůli, zda se Váš muž zachová jako zbabělec, opustí Vás v tíživé chvíli a odejde si za milenkou.
Píšete, že žijete již léta u Vašich rodičů. Vzpomeňte si na svatební den – Kdo komu dával sliby, že se postará? Slibovali snad Vaše rodiče manželovi, že se budou starat o něj, o Vás a Vaše společné děti? Nebo to byl slib mezi Ním a Vámi?
Váš manžel má rád peníze a majetek. Nedivím se, že je rozhořčen, když Váš otec přichází o dům. Váš manžel ho již považovat málem za svůj a teď jej ztrácí! Ve chvíli, kdy by Vás měl maximálně podržet, kdy by se měl konečně postarat o svou rodinu vlastními silami, uvažuje o odchodu za milenkou....
Neusnadňujte mu situaci. Bojujte za sebe i za své děti jako by to udělala v přírodě Lvice! Život osamělé matky dvou malých dětí není příliš radostný. Váš muž má přelétavé srdce. V jeho životě budou vždy milenky, ale nyní jde o víc. I on má stejnou zodpovědnost za Vaši rodinu, za Vaše společné děti, jako Vy sama. Nepřebírejte proto jeho díl zodpovědnosti na sebe. Jak situaci vyřešíte, záleží na Vás. Kdyby se dům Vašich rodičů prodal, mohla by jste třeba děti nastěhovat do bytu manželovi milenky a pak odjet bydlet k nějaké (hodně vzdálené) kamarádce. Měl by přece pro ně lepší bytové podmínky. Nebo by jste se mohla k jeho milence nastěhovat s nimi – nemáte přece kam jít. Proč se rozvádět? Který soud Vás rozvede, když přednesete svoji situaci a budete chtít manžela k dětem zpátky? Tyhle věci se zdají dost drastické, ale situace si vyžaduje razantní řešení. Která žena bude chtít ženatého milence s dvěma malými dětmi? Jistě si vymyslíte i další možnosti řešení. Jaké nakonec bude, není důležité.
Důležitý je Váš postoj. A ten nesmí být postojem bezradné ženy, ale silné matky, která bojuje nejen za sebe, ale i za dvě bezbranné děti, které mají právo na bezpečí a také zabezpečené úplné rodiny.
Možná ještě  namítnete, že si svého muže již nemůžete vážit. Dávám Vám za pravdu. Před sto lety by se takovým skutkem ze společnosti vydědil, ztratil by své společenské postavení i přátele. Dnešní společnost je nemocná, protože Váš příběh není vůbec ojedinělý. Muži preferují svou práci před rodinou, opouští ji a touží po mladých milenkách, které uspokojují jejich Ego. Zapomínají, že i oni vyrůstali v rodině, že se zrodily z ženy – matky. Že v neúplných rodinách a neutěšených poměrech nemohou vyrůstat šťastné děti, tedy ani praví muži.
Až děti trošku odrostou, až Vás nebudou potřebovat na plný úvazek, můžete si nalézt práci a pak i muže, který si bude rodiny vážit. Zatím Vám však doporučuji bojovat – máte v sobě dost síly a proto věřím, že vše zvládnete.
Váš otec je hodně sevřený člověk, v mnohém tvrdý, ale i zodpovědný. Bohužel má hlavu v oblacích a špatný odhad, proto se nehodil pro podnikání. Současná konstelace je mu ale příznivá, věřím, že mnohé pro něj dopadne daleko lépe, než se nyní jeví. Zejména po Novém roce se hodně věcí pro něj zlepší a pokud se dostane v dohledné době na svobodu (a taková šance tu je), pak se může snadno chytit a najít si dobré zaměstnání.
Situace Vaší matky je pochopitelná, ale i pro ni už s největší pravděpodobností to špatné pomalu mizí, během roku se vyrovná. Nemusí se bát, že by skončila na ulici, nějaká možnost bydlení se jí poměrně brzy naskytne.

Veškeré informace zveřejněné na těchto stránkách jsou soukromým vlastnictvím. Můžete je využívat pro svou vlastní potřebu, ale nesmějí být dále kopírovány nebo zveřejňovány bez písemného souhlasu autorky: astracoeli zavinac seznam.cz